Den daňové svobody 2011

Liberální institut, tisková zpráva ze dne 11. 05. 2011

V roce 2011 den daňové svobody slavíme dnes, tedy ve středu 15. června. Pokud bychom chtěli co nejrychleji splatit svůj průměrný podíl na veřejných výdajích, museli bychom plných 165 dní odevzdávat celý výdělek státu. Až od 166. dne, tedy 15. června, tak pracujeme sami na sebe. Ano, je to hodně, přesto jde o relativně pozitivní zprávu. Den daňové svobody totiž slavíme** o tři dny dříve než minulý rok (18. 6. 2010)**.

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2011)

2011

Zdroj: www.dendanovesvobody.cz

„Kolik mě vlastně stojí výdaje státu?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý, ať již v souvislosti s vyplňováním daňového přiznání či s informacemi o neefektivním plýtvání prostředky ze státního rozpočtu, o němž se téměř každodenně dozvídáme z médií. Právě k tomuto účelu slouží DEN DAŇOVÉ SVOBODY, který každoročně vyhlašuje Liberální institut.

Liberální institut při svém výpočtu vychází z kalkulací Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika využívá odhad poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu a umožňuje tak porovnat vývoj českého dne daňové svobody s vývojem v dalších zemích. V ČR letos můžeme zaregistrovat posun k lepšímu po zhoršování pozice daňových poplatníků v uplynulých dvou letech. Zatímco v roce 2008 jsme na stát pracovali „jen“ 158 dní (7. 6. 2008), o rok později to bylo již 163 dní (13. 6. 2009) a vloni dokonce zmíněných 168 dní (18. 6. 2010). Z pohledu mezinárodního srovnání patří Česká republika do lepší poloviny analyzovaných zemí, a sice na 12. místo. Nejlepší pozici mají obyvatelé Jižní Koreje (na splacení státních výdajů pracují 103 dny), nejdéle si s oslavou daňové svobody počkají v Dánsku (213 dní).

Není překvapivé, že v souvislosti s fiskálními problémy, jež jsou způsobeny dlouhodobým schodkovým hospodařením vlád v jednotlivých zemích a jež byly v uplynulých dvou letech plně odhaleny nečekanou ekonomickou recesí, se den daňové svobody ve většině států – s výjimkou Nového Zélandu (+1 den)Polska (+4 dny)Norska (+8 dní)Rakouska (stejný den) a Francie (stejný den) – posunul k lepšímu. Je to dáno tím, že vlády musí škrtat na výdajové straně veřejných financí. Nejaktivněji si v krácení výdajů vedly státy s největšími problémy, tedy Island (- 22 dní)Portugalsko (-20 dní) a Španělsko (-15 dní)Řeckotaké zkrátilo výdaje, ale DDS se posunul jen o 4 dny. Data však ukazují, že škrty v jednom roce jsou pro upřímně míněný boj s neefektivními výdaji státu málo. I když v roce 2011 v porovnání s rokem 2010 dle OECD sníží výdaje vlády dvaceti tří států z 28 analyzovaných, porovnání výdajů roku 2011 k roku 2009 už tak přesvědčivé není – k pozitivnímu vývoji (snížení výdajů, tj. snížení počtu dnů, které pracujeme na stát) došlo jen u 15 států. A když porovnáme výdaje roku 2011 s rokem 2008 (při tvorbě rozpočtů na rok 2008 ještě nebyla ekonomická recese brána v potaz), je zřejmé, že většina vlád má co dohánět! V roce 2011 plánují veřejné výdaje pod úrovní roku 2008 vlády pouze třech států – Maďarsku, Švýcarsku a Jižní Koreji.

U zemí, u kterých došlo ke snížení plánovaných výdajů na HDP (snížení relativní daňové zátěže obyvatel) r. 2011 ve srovnání s rokem 2010, ale nikoliv ve srovnání s rokem 2009, natož s rokem 2008, hrozí riziko, že šlo pouze o jednorázové seškrtání rozpočtu v reakci na ekonomickou recesi, a nikoliv dlouhodobější konsolidaci. Bude zajímavé sledovat další vývoj.

Podmínky pro pozitivní trend jsou přitom jednoznačné – odpovědné jednání politiků a nevolených státních úředníků kombinované s rychlým přijetím dlouhodobě udržitelných reforem, které pomohou přesunout odpovědnost na všechny práceschopné občany a minimalizují tak roli státu.

Pro více informací kontaktujte:

Lucie Čechová

projektová manažerka LI
lucie.cechova@libinst.cz
www.libinst.cz
www.dendanovesvobody.cz

Martin Pánek

ředitel Liberálního institutu a vedoucí projektu DDS
martin.panek@libinst.cz
777 157 142
www.libinst.cz
www.dendanovesvobody.cz

Co popisuje Den daňové svobody?

DEN DAŇOVÉ SVOBODY je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Pro více informací týkajících se jednotlivých let v interaktivním grafu klikněte na příslušný rok, který vás zajímá. Najdete tam základní informace o vývoji daňové zátěže v daném období a také analytické přílohy.

148
2019
142
2018
149
2017
153
2016
155
2015
160
2014
161
2013
160
2012
165
2011
168
2010
163
2009
158
2008
161
2007
164
2006
164
2005
166
2004
162
2003
161
2002
157
2001
157
2000

Dny práce na stát (Pro více informací klikněte na příslušný rok)

O projektuO projektu

O projektu

„Jak velké jsou výdaje státu a kdo to všechno platí?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý z nás. K tomu, abychom pochopili velikost státního aparátu a náklady, které nám svou existencí každoročně přináší, slouží právě Den daňové svobody.

Den daňové svobody je pomyslnou hranicí v roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Den daňové svobody vyhlašujeme pravidelně od roku 2000 a upozorňujeme tak na míru přerozdělování v ekonomice ze strany státu, která se zrcadlí v omezování svobody náš všech; svobody nakládat s vydělanými penězi podle našeho vlastního uvážení. Nevěříte? Lze to dokázat z různých úhlů pohledu. Tak například v roce 2011 jsme z každé osmihodinové pracovní doby na sebe pracovali jen 4 hodiny a 24 minut, zbytek představovala práce pro stát. Nebo v roce 2009 jsme s každé vydělané tisícikoruny fakticky rozhodovali jen o rozdělení 555 Kč, o rok později to bylo už jen 541 Kč. Proč? Za distribuci zbylé hodnoty se za nás „postaral“ stát, respektive politici a státní úředníci, protože jim tyto peníze musíme odevzdávat na pokrytí státních výdajů.

Pokud se chcete o projektu dozvědět více, spolupracovat s námi či nás finančně podpořit, budeme velmi rádi, když nás kontaktujete na e-mailu.

Metodika DDS

Při svém výpočtu vycházíme ze zdrojových dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development; Anex Table 29 – General government total outlays, web). Metodika je založená na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce – jinými slovy na tom, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v ekonomice v daném roce vyrobí. Tento výpočet umožňuje porovnat aktuální stav a vývoj Dne daňové svobody v ČR se situací v dalších zemích světa.

K výpočtu dne daňové svobody existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco tento náš výpočet bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu.

Metodika DDS