Den daňové svobody 2005

Liberální institut, tisková zpráva ze dne 14. 06. 2005

Dovolujeme si vám oznámit radostnou událost. Stát se pro letošní rok rozhodl nás trošičku šetřit. V „nevolnictví“ budeme o dva dny méně, tedy „pouhých“ 164 dnů.

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2005)

2005

Zdroj: www.dendanovesvobody.cz

Od roku 2000, kdy byl den daňové svobody v České republice poprvé vyhlášen, se jeho termín posunul o 8 dní směrem ke konci roku. To znamená, že dnes o hospodaření s našimi penězi rozhodují politici a státní úředníci v daleko větší míře než před 5 lety.

V této souvislosti se nabízí otázka s velmi hlubokým dopadem na problematiku svobody, společenského řádu, demokracie a delegace moci do rukou jiných. Chtěli jsme za posledních 5 let zvýšit daně, odevzdat do rukou politiků, státu, veřejné správy a samosprávy více pravomocí, nebo bychom raději o svých penězích rozhodovali více sami a svobodně?

Jak v číslech

Den daňové svobody v roce 2005 připadá na 14. června. Do tohoto dne, tedy celých 164 dnů, průměrný občan České republiky (podle výše ročního příjmu) vydělával na běžné výdaje veřejných rozpočtů (tj. státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, výdajů transformačních institucí a dalších), které budou v konečném důsledku zaplaceny z jeho daní. Pro úplnost dodejme, že 164 dní je 45 % roku!

Tabulka: Den daňové svobody v ČR

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005
DDS 6. června 7. června 11. června 12. června 16. června 14. června

Zdroj dat: Liberální institut

Výpočet Liberálního institutu vychází, tak jako každým rokem, z publikovaných údajů o schváleném Státním rozpočtu České republiky na rok 2005.

14. června 2005 se dočkáváme

Slováci už svůj Den daňové svobody oslavili… Den daňové svobody připadl podle analýzy Združenia daňových poplatníkov Slovenska a Nadácie F. A. Hayeka v tomto roce na úterý 7. června. Teprve v následujících 201 dnech zbývajících do konce letošního kalendářního roku, budeme vydělávat pro svou vlastní potřebu. Jinými slovy: z celkového ročního výdělku v roce 2005 může „průměrný“ občan u nás samostatně rozhodovat o sumě peněz, kterou obdrží za 201 dnů. O sumě peněz vydělané za 164 dní rozhodují v naší zemi politikové a státní úředníci.

Že prý ve světě…

Pokud uslyšíme, že naše daňové zatížení je relativně nízké, jde o pouhou hru s pojmy a čísly. Zatížení je totiž nízké jen do doby, než započítáme i povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění. To je tak vysoké, že tato takzvaná složená daňová kvóta řadí Českou republiku hned za evergreen severských sociálních států. Je tu však ještě jedno, podle našeho mínění, důležitější hledisko. Nikde není napsáno, že se musíme neustále s někým v něčem srovnávat. Denně slýcháme, „je to běžné v Evropské unii.“ No a co? Není rozumné se samozřejmě izolovat, ale doby, kdy jsme dělali něco, co bylo běžné jinde, jsme tu už také měli. Proč si naši politikové nechtějí připustit, že mají rozhodovat podle toho, co je dobře pro nás, nikoliv podle toho, co dělají někde jinde?

Každá mince má dvě strany

Samozřejmě, že stát naše peníze jednoduše nespolkne. Jsou použity na nejrůznější projekty veřejného charakteru, někdy účelově, jindy bez jakékoliv logiky. Jde o služby jako je veřejná obrana, policie, soudnictví, stavby silnic, péče o přírodu, financování vzdělávání, sociální služby, pomoc i motivace, protidrogové programy, ale třeba také o platy politiků a financování jejich noblesních reprezentačních akcí a snad nekonečno dalších činností. To vše stát financuje a zdrojem jsou peníze, které pod rouškou zákona a hrozby trestu lidem odebírá.

Vynecháme-li dva z podstatných dopadů zdanění, tedy snížení motivace vydělávat a přerozdělování ve prospěch těch, kdož nevydělají nebo nevydělají tolik, existuje tu ještě jeden efekt: zdanění znamená snížení možnosti rozhodovat o svých přirozeně vydělaných penězích svobodně a po svém. Moderní společnost by jistě měla maximalizovat svobody svých občanů, bohužel od roku 2000 v České republice se v našich peněženkách odehrává naprosto opačný postup. Alespoň letos jsme o kousek svobodnější, byť jen o dva dny.

Myslíte si, že se někdy dočkáme výraznějšího snížení daní, nebo nás naopak čeká větší průvan v našich peněženkách?

Pro více informací kontaktujte:

Lucie Čechová

projektová manažerka LI
lucie.cechova@libinst.cz
www.libinst.cz
www.dendanovesvobody.cz

Martin Pánek

ředitel Liberálního institutu a vedoucí projektu DDS
martin.panek@libinst.cz
777 157 142
www.libinst.cz
www.dendanovesvobody.cz

Co popisuje Den daňové svobody?

DEN DAŇOVÉ SVOBODY je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Pro více informací týkajících se jednotlivých let v interaktivním grafu klikněte na příslušný rok, který vás zajímá. Najdete tam základní informace o vývoji daňové zátěže v daném období a také analytické přílohy.

148
2019
142
2018
149
2017
153
2016
155
2015
160
2014
161
2013
160
2012
165
2011
168
2010
163
2009
158
2008
161
2007
164
2006
164
2005
166
2004
162
2003
161
2002
157
2001
157
2000

Dny práce na stát (Pro více informací klikněte na příslušný rok)

O projektuO projektu

O projektu

„Jak velké jsou výdaje státu a kdo to všechno platí?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý z nás. K tomu, abychom pochopili velikost státního aparátu a náklady, které nám svou existencí každoročně přináší, slouží právě Den daňové svobody.

Den daňové svobody je pomyslnou hranicí v roce, která rozděluje rok do 2 období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů vlády, vládních a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňové svobody, od tohoto dne vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodujeme podle vlastního uvážení.

Den daňové svobody vyhlašujeme pravidelně od roku 2000 a upozorňujeme tak na míru přerozdělování v ekonomice ze strany státu, která se zrcadlí v omezování svobody náš všech; svobody nakládat s vydělanými penězi podle našeho vlastního uvážení. Nevěříte? Lze to dokázat z různých úhlů pohledu. Tak například v roce 2011 jsme z každé osmihodinové pracovní doby na sebe pracovali jen 4 hodiny a 24 minut, zbytek představovala práce pro stát. Nebo v roce 2009 jsme s každé vydělané tisícikoruny fakticky rozhodovali jen o rozdělení 555 Kč, o rok později to bylo už jen 541 Kč. Proč? Za distribuci zbylé hodnoty se za nás „postaral“ stát, respektive politici a státní úředníci, protože jim tyto peníze musíme odevzdávat na pokrytí státních výdajů.

Pokud se chcete o projektu dozvědět více, spolupracovat s námi či nás finančně podpořit, budeme velmi rádi, když nás kontaktujete na e-mailu.

Metodika DDS

Při svém výpočtu vycházíme ze zdrojových dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development; Anex Table 29 – General government total outlays, web). Metodika je založená na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce – jinými slovy na tom, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v ekonomice v daném roce vyrobí. Tento výpočet umožňuje porovnat aktuální stav a vývoj Dne daňové svobody v ČR se situací v dalších zemích světa.

K výpočtu dne daňové svobody existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco tento náš výpočet bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu.

Metodika DDS